Říjen 2011

Jsem drsňák už od pohledu =DD

31. října 2011 v 22:14 | Šílená Kiruška-chan s yaoistickou Yuu-chan uvnitř |  Bleach

Toulity, toul...

30. října 2011 v 22:08 | Šílená Kiruška-chan s ujetou Yuu-chan uvnitř |  Kiruška
Divnej nadpis, divná adminka....=DD

Takže...já tu sem furt, jen nemám čas přidávat...a když chci něco přidat, tak mi to napíše, že nejsem přihlášena a pak mě to nechce přihlásit...takže dneska doufám v úspěch...

Jinak v pátek mi bylo 18...což málokdo z vás ví...konala se děsná rodiná oslava...takže nemá cenu ani mluvit...nesnáším příbuzné =.=

A jinak jak jste si všichni užili prázky?? Já část strávila u Lony, kde lítali dost hustý hlášky ^^ ale jinak jsme naprosto normální xD a pak jsem jela do Německa....mám boží Nutellu (to je nejlepší věc na světě) a pak mám....já mám...ushiushi (čti SUSHI) takže z Německa jsem přijela sice uťapkaná, ale Ňappy =DD

JInak...etoooo...nic...mám nudnej život a neumím se rozepisovat...všechno napíšu jen stručně =DD jsem asi divná...nu nic, jdu sem přednastavit nějaké články...dokud mi to bude fachat xDD

Mějte se...páááá

=DD

Vaše šílená adminka Kiruška-chan

PS: Nutellaaaaaaaa je všude xD

Just only a dream...or not???

20. října 2011 v 16:32 | Malá Kiruška šílená Yuu-chan |  One-chapter


Tohle je sepsané, co se mi zdálo...je to vlastně o ničem, jen takové pocity, co jsem zachytila z velmi a velmi živého snu....za chyby se omlouvám =D ale já to sem dát musela :) ať to tu není tak jednotvárné =DD
Užijte si to =DD
Kiruška :D


Just only a dream…or not??







Nemám sílu bojovat, já musím jít….musím začít žít a ne pořád jen snít…



Tma.

Všude byla tma…

Ticho.

Tolik tíživé ticho…

Strach.

Ten svírající tě strach…

Bojíš se???

Bojíš se mě??

Ne nebojíš se mě?

Ale měla by jsi…já jsem smrt…



Po celé škole už bylo ticho, mohlo se zdát být i nepřirozené. Nic se nedělo, dokonce i vzduch zde stál. Jako by se bál pohnout. Celá atmosféra tady byla tíživá. Tížila mysl i srdce každého, kdo sem vstoupil. Jako by ty kameny, ten písek…ta budova očekávala nějakou tragédii. Jako by věděla, že se něco stane.

Celou tuto ponurou atmosféru protrhlo dívčí zakřičení. Velmi zoufalé zaječení plné ochromujícího strachu. Děvče se hnalo chodbou školy. Uhýbalo kam jen mohlo, jen aby ji pronásledující nechytil. Hnala se chodbou, jak jen mohla. Kratší blonďaté vlasy měla celé zpocené, lepili se jí na krk. Dupot jejích nohou byl slyšet po celé škole. Prudce se otočila za sebe a zjistila, že je pořád pronásledována.

Znovu zakřičela, doufajíc, že by ji to mohlo pomoci. Podívala se na muže, co ji tak horlivě pronásledoval. Už i její vidění bylo rozmazané. Byla schopna pouze rozeznat jeho krvavou tvář, krátké kudrnaté vlasy, které splývali se tmou. A jeho hlavní poznávací znak. Nůž. Velký zakrvácený nůž, jež třímal v ruce a s nímž ji právě proháněl po škole. Snažila se co nejvíce zrychlit.

Nedařilo se jí. Už nemohla. Byla příliš vysílená. Už nechtěla dál. Chtěla zemřít. Zároveň i chtěla žít. Všechny city, pocity…se v ní mísily. Nevěděla, co dělat dál. Byla příliš chytrá na to, aby si myslela, že mu může unikat navždy. Věděla, že ji za chvilku dostane. Přesto se však nechtěla vzdát. I když chtěla zemřít, uvnitř cítila pocit, jako by chtěla žít. Jako by chtěla získat sílu na to, aby se vzchopila. Vzchopila se a unikla mu…přežila. Nebo se vzchopila, postavila se mu čelem….důstojně zemřela.

Chtěla zemřít, kvůli těm kteří jí ubližovali….ale chtěla žít kvůli těm, kteří ji milovali. Její vyděšené oči se zase otočili do zadu. To však byla velká chyba. Nedívala se na cestu a zakopla. Upadla. Snažila se vyškrábat se na nohy. Muž se rychle blížil. Zmateně se otočila, už by skoro u ní. Zmobilizovala poslední zbytky své síly a prudce se zvedla.

Začala prchat, avšak její náskok se o hodně zmenšil. Pořád se snažila unikat, snažila se zachránit si holý život, který si před chvílí chtěla vzít. Avšak jeden pohled na onoho muže ji ukázal, jak jí na jejím životě záleží. I když si ho chtěla vzít, takto to být nemělo. Nechtěla zemřít v rukou nějakého vraha. To nechtěla.

Strach. Její strach se šířil všude kolem. Pohltil ji. Začal se vsákat do stěn. Byl všude. Bála se, bála se tak moc. Strach ji zakázal myslet, donutil ji myslet jen na jedno. Na přežití. To bylo v tuhle chvíli všechno, co chtěla.

Najednou narazila do lavice. Upadla. Už neměla kam utéct. Byla na konci svého útěku, ještě na posledy si sedla a po zemi se snažila odplazit dál od něj. Jako by doufala, že jí tenhle zoufalý krok zachrání. Horké slzy jí stékali po tvářích. Ještě naposledy se snažila zavolat pomoc, ale jedinou odpovědí byl smích onoho muže. Byla na konci svého života.

Ale ona nechtěla zemřít. Sice si chtěla vzít život. Byla ze svého života tolik zoufalá, tolik nešťastná. Chtěla ho ukončit, ale s úsměvem na rtech a v mysli se svými nejbližšími. Ne takhle, v rukou nějakého vraha. Takhle to být nemělo. Ne nemělo…mělo to být rychlé, rychlejší než usnout. Chtěla se spolykat prášky co si vzala doma a v klidu si podříznout žíly na obou rukou. Tak to mělo být, chtěla se u toho usmívat, alespoň naposledy…

Podívala se do očí svému vrahovi, své smrti….po tvářích jí stékali slzy…vlasy měla slepené od potu a byly přilepené k jejímu krku. Tiše prosila, prosila za odpuštění. Chtěla by ještě naposledy vidět ty které měla nejraději. Ještě jednou jedinkrát…

Vrah zvedl nůž do výšky a pomalu se k ní přibližoval. Mířil na její hrudník, tolik ho vzrušovali její strachem rozšířené oči. Její strach ho naplňoval silou. Tak mohutnou silou, že by mohl udělat, cokoliv by se mu zamanulo. Vidět strach v dívčině tváři mu dodalo odvahu to udělat. Olíznul se jako mlsná kočka a nožem pokračoval k její hrudi…

Světlo..! Celou místnost zachvátilo mohutné a oslepující světlo. Trvalo několik vteřin než se světlo zhmotnilo do určitého obrysu. Byl to obrys člověka. Lidské osoby, která byla obalena tímto světlem. Muž se na ni podíval a zaúpěl. Ječel, jako poraněné zvíře a zmizel se schovat, jako by ho to světlo zabíjelo.

Zářící osoba se otočila k blondýnce, té se v tváři objevilo překvapení. Jako by tvář onoho člověka poznala. Nevydala ze sebe však ani hlásku. Rychle dýchala, cítila sílu svého života, jako by ji pohled na ono světlo pomohl vyzvednout odvahu, co v ní už takovou dobu dřímala, a usmála se na ní. Jako by se jí vrátila chuť žít a poprat se se vším co jí život, či osud připravoval.

,,Jsem tu, abych tě chránila. Jsem tu, abych tě ochránila, ale ty musíš žít."řekla klidným hlasem ona osoba v záři. Lehce ji pohladila po vlase, aby předala jejímu zničenému srdci a servané mysli světlo. Dívka se na ni podívala a řekla…

L sladký L *w*

17. října 2011 v 9:44 | Vyšinutá yaoistická jashinistka Kiruška-chan xD |  Death Note

Automatická reakce =DDD

13. října 2011 v 21:34 | Malá Kiruška šílená Yuu-chan |  Shounen-ai/Yaoi

Please....

9. října 2011 v 21:54 | Malá Kiruška šílená Yuu-chan |  Shounen-ai/Yaoi

Kawai *w*

6. října 2011 v 21:54 | Malá Kiruška šílená Yuu-chan |  Shounen
Ten je kawai...chci ho domů a obrat ho o tu jeho nádhernou šáálu =DDD


Vytřízeno...přetřízeno...dotřízeno =D

5. října 2011 v 21:31 | Malá Kiruška šílená Yuu-chan |  Bloček

aneb Kira si udělala ve stádu pořádek ^^

Takže jdeme na to...=D

Černé Ovečky...všechny ovečky se podívají jestli tu jsou a mrknou kolem sebe jestli mají všechny rasové přátele =DD


Bílé Ovečky...ach ta bílá menšina, ne že se necháte rasově napadat od černých =DD zase spočítejte a zkotrolujte



Růžové ovečky...spočítat, zkotrolovat =D a hezky naši načinčat do růžové barvy =D


Červené ovečky...kotrola a počet...a pak hezky hledat novou krev pro váš kožíšek =DD



Tak takhle to vypadá s těmi co se zapsali...a potom to vypadá takhle =D

Ovečky nezapsané ve stádu, ale ráda k nim chodím ^^

Ovečky nezapsané...mají pozastaveno nebo nebyli dlouho na blogu =)


Všechny ovečky proběhnu...zanechám koment =D ale až zítra...dneska jsem unavená a na tréninku jsem si hla se zády, takže skučím, jako malý dítě =DD

Reklamace na špatná stáda, beru...tak se všichni zkontrolujte...=D

Sayanora váš nešikovný boss Kiruška-chan =D




Hvězdný návrat, hvězdného bosse

4. října 2011 v 21:39 | Malá Kiruška šílená Yuu-chan |  Kiruška
aneb ten šílenec se vrátil....
patří vám miláčkové moji super mega velikáááánská omluva T_T
neměla jsem absolutně na nic čas...páč moji rodičové mě nutí se učit, takže nemám na nic čas...
jejich snahu s učením ale sabotuju, což mě velmi velmi těší...=DD
Nesnáším je =.= a k tomu mi zakázali mi koupi si Cosplay...takže jsem v porádní depresi....
měla jsem vybraný asi 3, který jsem chtěla...a rodiče mi to nedovolili =.=
jdu se někam vybrečet...
doufám, že se máte dobře....
zítra vás všechny oběhnu a některé ještě dnes....
a už konečně udělám to třídění oveček...

Vaše smutná, depkou zmítaná a unavená Kiruška-chan T_T