14. září 2011 v 19:26 | Šílenej psychopat Kiruška-chan...=D
|
Moji chlupatí přátelé....je to tu...článek přímo o mě....je to jen a jen o mě...
Je to nesmyslné....psala jsem to jak mě to napadalo, a jak jsem na to přicházela...je to psychopatický životopis psychopata....nijak neřešte smysluplnost...jen si užijte vyprávění xDD
Odvážní pod perex xD
About me:
Watashi wa Tess-chan desu. Právě jsem vám řekla, jak se menuji ve skutečnosti. Mé skutečné jméno je Tereza a své přijmení neřeknu, protože je děsně ujetý xD No tak dobrá....jmenuji se Tereza Veselá =D
Mé nizká výška činí kolem 160 centimetrů. Jsem mrňavá a hubená. Mám dlouhé vlasy barvy mokré slámy (prostě něco mezi hnědou, blond a zrzavou)- K těmto očím mi byly přiděleny tmavě zelené oči, které se dle svého uvážení mění. Takže mám i divný oči.
Jsem v 3.ročníku střední školy. Studuji právně-sociálně-policejní školu. Hlavními předměty jsou právo, veřejný pořádek, integrovaný záchranný systém(učíme se o pohromách a pod.)dále pak psychologie a sociologie (což je rozpitvané v další čtyřech předmětech). Ve studijních výslecích moji rodiče požadují to nejlepší. Takže i vyznamenání je špatné =D, ale s jejich připomínkami jsem se již smířila.
Na škole mám nejraději angličtinu, právo a psychologii. Jediný předmět z duše nenávidím a to je zeměpis. Lidé mně považují za magora, protože mám ráda matiku, fyziku a chemii. Vlastně celá škola mi přijde jednoduchá. Neučím se a zatím mi to prochází ( a to prosím bez taháků xDD)
Každý z nás je nějaký a já jsem šílená. Stručnou charakteristikou....sarkastiká, cynická jashinistka...ale dlouze jsem...
Na jednu stranu jsem studentka střední školy, která bere školu jako obyčejnou povinnost. Na učení se podívá jen když je to opravdu nutné. Ve třídě mám jen velmi málo přátel a mnoho nepřátel. Je to tím, že veřejně řeknu svůj názor a nebojím se připitomělých výhrůžek svých vypatlaných spolužáků. Většinou mně ve škole znají jako veselou a optimistickou osobu s drzým až sarkastickým pohledem na svět. Vystupuji spíše jako realista. V rodině mně znají jako tu co vždy a ráda všem pomůže a z 90% u toho nijak nereptá. I přesto jsem pro okolní svět a ostatní lidi postradatelným článkem společnosti, kterou z duše nenávidím. Společnost nemá vlastně ráda mne, díky mé sladké upřímnosti.Ta je mi nejlepším rádcem a učitelem. Pro okolí jsem spíše herečka, nikdy nedám najevo své city. Znám jaké je to, když je někdo obrátí proti vám. Takže jsem obalena tvrdou slupkou, která ukrývá mé druhé, citlivější já. Jsem flegmatický cholerik s obličejem pokerového hráče.
Když však vezmu svoji povahu z druhé strany, jsem cynická i sarkastická a ironická svině, co je schopná v nejhorším připadě podrazit (a k tomu musím mít pádný důvod). Ve skutečnosti je mi naprosto fuk, co si o mně lidé kolem mně myslím. Jsem snílek až za hrob. Jsem děsně úchylná a perverzní, což mnoho lidí neví. Nijak nelpím na lidech, obvykle je mi jejich přítomnost (až na vyjjímky, těch je ale žalostně málo) velmi nepříjemná. Jsme ten typ člověka, co milujen krev a na své nepřátelé pohlíží jako na skvostnou svačinku. Jsem zarytá YAOISTKA. Vlastně Anime a Yaoi jsou pro mně v životě prakticky vším. Dokud budu mít tohle a svoji fantasii, budu žít. Jsem velmi citlová osobnost, i když se tvářím opačně. Patřím k lidem, co si utahují ze smrti a stojí proti ní čelem. Vlastně jsem zahrabaná v mytologii, japonské kultuře, anime a yaoi. Tohle mně udržuje při životě. Někoho drží lidi a mně tohle. Má zarytá schopnost psát příběhy a být neustále ve svém vnitřním světe, mně obrňuje proti okolní nenávisti a špíně. Dělá se mi zle, když vidím ty dvě růžovoučké barbínky, jak si hrají na ''best friends'' a už přemýšlí, jak by jedna druhé něco udělala, aby ji ponížila. Z celého světa je mi tak, nějak zle. Proto jsem schovaná ve svém bezpečném světě a ten reálný, beru tak jak je, ale nepřijíímám jej.
Jsem divná já to vím. Avšak jsem ráda tím kým jsem. Jen tak někomu se nepoštěstí být vyšinutým psychopatem a být na to patřičně hrdý. Má genialita opravdu nemá mezí....chichi. Co by jste chtěli od takového magora jako jsem já. Prakticky nezmanipulovatelný drzej fracek. Vytáčejic lidi jako na běžícím pásu, berouc to jako koníček.
Jsem člověk, u kterého nevíte co od něj čekat a kdy na vás zaútočí nějakou jízlivou poznámkou. Nikdy nevíte, kdy skočí pod auto nebo kdy se vás bude ptát jestli může tu či onu osobu schodit ze schodů. Pokud se ptáte, jestli má pro mě život nějakou cenu. Ne tak nemá. Vždycky, když mě někdo napomene, že se mi může něco stát....tak odvětím...Nemám, co ztratit....a prostě do toho jdu. Nemám z ničeho strach a respekt mi nic taky neříká. Rvačky jsou u mě prakticky na denním pořádku. Nikde měnijak nezajímalo, že jsem zlá a krutá, protože lidé byli krutí ke mě....
Rozebírat tady, jak jsem od 1.-9.třídy byla pod šikanou a jak mě nenáviděli protože jsem byla ignorantskej knihomolo, co vždy dělal všechno kromě toho, co měl a ještě mu to procházelo. Nenávidím blbý barbie, taky jim to do očí řeknu, takže asi tak. Spoelčnost ve škole mi problém nedělala, šikanu jsem nijak neřešila. Jen pokrčila rameny a šla dál. Když mě někdo fakt vytočil, tak jsem ho prostě poslala do ádlek Jashinových.
Bavím se jen s lidmy, kteří jsou alespoň trochu jeblí jako já. Nemusí to bejt do anime, znám jeblou holku jako já...akorát ona hraje šachy xD. Přátel nemám moc, ale přeci jen se se mnou někdo baví. Málokdo mě vydrží, vydží se se mnou bavit nebo jen mluvit...Jsem na lidi moc hyperaktivní, temperamntní, ironická, sarkastická a rejpající...
Takže tohle jsem já....doufám, že ej to všechno....pokud máte nějaké otázky, ptejte se...já vám s radostí odpovím...pokud vám není cokoliv nejasné...
divná
? proč mám takový pocit, že si (!!!konečně!!!) další z mála normálních lidí
?
i když to s tím životem... to se mi moc nelíbí. Je to jedna velká hra, akorát když se objeví !you crashed! nikde není tlačítko restart level
prostě mi byl dán život a já to beru takový, jaký to ej a snažím se si ho nějak zpestřit a zkoušet, co všechno mi ten "život" umožní. Já bych teda měla SAKRA co ztratit. Umírat se mi za boha (čtěte: Jashina) nechce. ta předposlední věta.. v té se úplně vidím!!! ou jé!
a já sem si vlastně taky zařila svoje, když mi ve třetí třídě asi tak půl roku jeden týpek nadával "buldozere" a ejhle, ted by mě nejradši umačkal štěstím k smrti.... vždycky mě sr*lo, že jsem byla vždycky až ta druhá, ale postavila jsem se k životu čelem. dobrá, možná jsem párkrát faulovala, ale ted sem ta, která se směje, ne ta, které se smějí... já vím, je to hrozný, ale jinak by to prostě nešlo...