Two steps from hell

7. února 2011 v 10:08 | Vyšinutá yaiostická jashinistka Kiruška xD |  One-chapter
Anotace: Jeden okamžik, jedna melodie, jeden pohled. A tato povídka byla na světě. Dávala jsem v ní prostor popisným pasážím před přímou řečí. Je to rychlovky co mně jen tak napadla. Taková blbost, co vlastně za nic nestojí. Ale tak aby jste se početli něco z prstů netalentovaného spisovatele...=)


Písnička, při které jsem to psala....takže povinně pustit xD


Propast. Ta temná hlubina, nemajíc konce. Stačí jeden závan větru a několik kamínků se skutálí dolů, není ani slyšet jak dopadnou na zem. Suchá, prašná zem, jež je těsně před začátkem oné propasti. Mračna se stahují a přicházejí k sobě, hrom. Mohutný hrom ovládnul oblohu. Všechno se otřáslo a blesk dopadnul na zem. Osvítil nyní zatemnělou plochu. Nikdo a nic před touto bouří nebylo v bezpečí. Tato mohutná bouře měla smít všechno špatné ze Země.

Na jedné straně propasti stála dívka. Mladá dívka stojíc proti druhé, druhé dívce stojící na opačn straně z útesu. Jedna z nich byla stělesněním dobra a druhá představovala čisté zlo a temnotu, jedna musela zničit druhou. Jedna musela zabít tu drouhou, aby naplnila svůj osud.

Dívka stojíc na pravém břehu byla vyšší postavy. Měla snědou pleť a oči obvykle jiskřivé, hluboké smaragdové barvy. Dlouhé vlasy, sahajíc ji pod pas, měly barvu náhrobního kameny, byly leské a temné černé. Ve tváři měla jemný úsměv a oči otevřené, dívajíc se na druhou dívku. Na sobě měla šaty sahíjíc ji po kolena, byly světlounce fialové. Hluboký výstřih zvýraznil její objemná ňadra, k nim měla bílé nadkolenky. Boty na podpadku seděli s barvou jejích šatů. Přes sebe měla jen lehký světřík. V rukou třímala katanu. Smutným pohledem se podívala na druhou dívku.

Zafoukal prudký vítr a tmnávé vlny druhé dívky, se ve větru srovnaly. Byla nižší postavy, utlého těla a chladného obličeje. Chladně se dívala na svou společnici. Její oči byli modré a chladné jako kus ledu, vyzařujíc bezcit. Vítr se uklidnil a jí vlasy spadly pod zadeček k jejím krátkým kraťáskům bíle barvy, tmavě fialovou kostkované. Svrchní díl jejího oděvu tvořilo tílko na ramena s kulatým výstřihem též bílé barvy, ale s rudým nápisem. Na pravé ruce měla dívka připevěnou rudou stuhu, jež vlála ve větru. I ona měla v ruce katanu. Na konci meče cinkali dvě rolničky. Dvě cinkající ozdoby označovaly dvě dívky, dvě sestry, dvojčata.
,,Kiro!"Sayo"oslovila jedna druhou a obě se na sebe podívaly. Chladná Kira, stála jako stělesnění zla a její milá sestra Saya byla ztělesněním dobra.

,,Stojíš kousek od své smrti."řekla chladným hlasem Kira a kopla do kamínku, jež se zřítil do propasti kousek od nich.
,,To ty stojíš dva kroky od pekla, kam patříš Kiruško."řekla Saya a pozvedla svůj meč proti sv sestře a podívala se na ní.
,,Ty jsi se rozhodla přejít na stranu zla a mojí povinností kapitá je tě zabít."řekla Saya a podívala se na svou sestru.
,,Nemůžeš mně ohrozit, Sayo. Na to sji pořád slabá."poznamela výsměšně Kira a podívala se na svou o hodinu starší sestru.
,,Nepodceňuj mně, jak máš ve zvyku. To, že jsi se stala Arrancarem, neznamená, že tě nemohu porazit."řekla Saya a vytáhla svůj meč namířila jím znova na svou mladší sestru. Usmála se, ale její oči trpěly.
,,Jsi jen obyčejná Shinigami, nemáš proti mně šanci."řekla Kira a i ona vytáhla svou katanu, bezcitný pohled na Sayu.
,,Mýlíš se setřičko, nejsem jako před lety. Změnila jsem se a mám tu moc tě porazit."řekla Saya a tiše zašeptala ,,Drásej Chiito" a její vzhled se změnil. Nyní měla na sobě černou uniformu Shinigami a přes ní kapitánské Haori bez rukávů. Její katana se prodloužila.
,,Pořád jsem schopna tě zabít, ani Aizen mi nedal moc práce."řekla Kira a pohladil svůj meč po jeho ostří. Ona na sobě měla bílý oblek Arrancarů.
,,Je mojí povinností tě zabít."řekla Saya pevně a podívala se na svou sestru, ta se jen ušklíbla a její obličej zase zkameněl.
,,Tak si tady mel ty svoje povinnosti. Odešla jsem a nikdo to už nezmění. Ty a ani nikdo jinej."řekla Kira a podívala se na svou sestru. Sayu její klid nepřevapoval,ale štval. Což nebylo nic obvyklého a ani vyjjímečného.
,,Kiro, ještě není pozdě. Ještě pořád se můžeš vrátit."řekla Saya a do jejího hlasu se promítla zoufalá žádost, žádost o její návrat.
,,Pche...to máš od Shiročka? Nevrátím se ani náhodou. Nenávidím Soul Socienty a tady jsem v celku spokojená."řekla Kira a její oči probodly svou sestru. Ten vnitřní nepokoj, nedala najevo, ale už to chtěla skončit, i kdyby měla zabít svoji sestru.
,,Měla jsi to tam ráda. Byla jsi tam s námi šťastná. Nechceš se vrátit kvůli hlavnímu, ten je pryč Kiro, prosím."řekla Saya a podívala se na zem. Konečně přestalo prešet, ale bouřit nepřestalo, stejně jako blesky se pořád proháněly po obloze.
,,Tak si to tam užij, mně tam nedostaneš. A pokud se chceš vrátit, nemám jinou možnost."řekla Kira a usmála se. Její úsměv byl nebezpečný.
,,POkud je tvé rozhodnutí takové, musím vykonat svou povinnost."řekal Saya a věnovala své sestře smutný, až depresivní pohled.
,,Jdi se s těmi povinnostmi vycpat. Nezajímáš mně."řekla Kira a podívala se na svous estru chladným pohledem jež byl bez citu.

Vyrazily proti sobě. Jakmile se jejich katany dotkly, ozvala se rána. Byla tak mohutná, že zvuk ohromu a rozbouřeného blesku, byl přehlušen. Jejich síla byla obrovská. Bylo to něco, co mohlo zničit jedna druhou. Kira se otočila a vtvořila vítr, jež odhodil Sayu dál, než předpokládala. Saya se zvedla a hodila po ní kamenem. Kira se mu elegantně vyhla a její Zanpakutou vyjela proti její sestře. Ta se jí stihal jen taktak vyhnout. Obě dívky se otočily a nova se jejich katany srazily, nyní byl ohlušující zvuk ještě silnější. Odhodilo je to od sebe od dostatečné vzdálensti. Zase vyrazily nadlidskou rychlostí. Nyní byl boj již na ostří meče.

Bitva probíhala nad propastí. Doslova krok od pekla. Jedna nebo druhá by tam musela skončit, ať ona mladší nebo ona starší. Boj připomínal rvačku dvou koček. Byly rychlé, ani jedna z nich nezpomalovala. Pružné, vyhýbaly se jedna druhé. Elegantní, měkké a zárověň krásné. I když už byly pobě zadýchané, ani jedna se nechtěla vzdát. Chtěly si dokázat, že jedna druhou neporazí, že obě jsou velmi silné. Rány, ze setkání jejich Zanpakutou se ozývaly čím dál častěji a čím dál silněji, využívali spoustu Reiatsu. Jejich odhodlání bylo větší než jejich síly. Strach z prohry a ponížení je vedl dál, dál až na pokraj jejich sil.

Ozvala se mohutná rána. Oblaka se spojila a obrovsky zahrmělo. Blesky sebraly veškerou sílu a s ní se zabořily do země. Všechno se otřáslo. Padla osudová rána. Kira projela svou katanou ramenem své sestry. Ta na vteřinu zaváhala a sklouzla dolů Dolů do pekla. Snažila se chytit. Chytit se čehokoliv stěny, vzduchu, své sestry. Kira se dívala, jak její milovaná sestra padá a najednou v ní hrklo. Nemůže ji nechat zemřít. Má ji ráda, miluje jí.

Obrovskou rychlostí se vydala za ní dolů a chytla ji za ruku. Saya se na ni překvapeně podívala a Kira se pousmála.
,,Už se nemůžeš dostat nahoru."řekla Saya, jak se Kira snažila zmírnit jejich velmi rychlý spád dolů do hlubim pekelných.
,,Jo já vím, nejsem pitomá."odsekla Kira a podívala se na svou sestru. Ta se na ni překvapeně podívala a obě dívky se podívaly dolů.
,,Mám tě ráda Sayo, nemohla bych bych žít s vědomí že jsi mrtvá."řekla Kira a podívala se na Sayu, té vhrkly slzy do očí.
,,Kiruško, nikdy bych tě nemohla zabít. Strašně tě mám ráda."vyhrkla Saya a prudce objala svou sestru. Obě tekly slzy a věděly, že toto byla jejich největší chyba. Chyba za ní zaplatily tím nejcennějíš co měly, tím čeho si vážily nejmméně. Jejich životy, jejich pouto....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rosesaki loWes esbé :3 Rosesaki loWes esbé :3 | Web | 7. února 2011 v 13:23 | Reagovat

krásný :-)

2 Anmee Anmee | Web | 7. února 2011 v 15:22 | Reagovat

určo si to někdy přečtu....

3 Shizuma Kyoshi Shizuma Kyoshi | Web | 7. února 2011 v 17:00 | Reagovat

super .. :)

4 Amy Mystery *SB* Amy Mystery *SB* | Web | 7. února 2011 v 17:39 | Reagovat

nádherne napísané :D máš výbornú predstavivosť :) a tá sa len tak každý deň nevidí :)

5 Saki-san Saki-san | Web | 9. února 2011 v 17:48 | Reagovat

čuník,velká poklona,čuník napísané...a čuník písnička hrozně se mi líbí:-)číst mi to trvalo 6:50 takže necelou písničku:D

6 Kotaichi Kotaichi | Web | 9. února 2011 v 19:19 | Reagovat

super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama