Last Goodbay

15. ledna 2011 v 21:31 | Vyšinutá yaoistická jashinistka Kiruška-chan xD |  One-chapter
Anotace: Stará povídka psána v době depresí....tak komentujte. Omlouvám se za chyby a překlepy a užijte si to =))



Sedím na kriji útesu. Podívám se dolů a vidím pře sebou několik set metrů volného pádu, zavane vítr a moje dlouhé vlasy se v něm rozletí. Pousměji se a podívám se na blankytnou obluhu, do čí se mi začnou drát slzy a já zjišťuji, že je toho na mně skutečně moc. Nevím proč, nevím proč zrovna já, proč zrovna já se kvůli všem snažila. Snažila jsem se pomáhát, ale oni, oni mně jen využili ve svůj prospěch, potom už dál nic. Nic, nic víc a ani nic míň. Snažila jsem pokaždé to překonat, ale nyní už toho bylo moc.
Lehce zavřu oči a snažím se nemyslet na ty lidi na kterých mi tolik záleželo a oni mně odkoply jako hadr. Jako obyčejný už nepotřebný kus hadru.Všem pomáhala, ale když jsme já jednou potřebovala pomoct, vykašlali se na mně, asi jsme opravdu jen ten kus hadru. Každý se s mnou baví, jen když to potřebuje, jen když ho něco trápí a potřebuje se vykacat, na to sem byla všem dobrá, ale teĎ, teď když jsme potřebovala pomoci, tak se na mně všichni vykašlali, každý má svoje problémy a proto mi nikdo nemůže pomoct. Přesto, že jsem i já měla práci na ně jsem si vždycky našla čas, oni na mně nyní však ne.
To už nevydržím a rozrečím se, slzy mi stékají po obličeji. Nic přes ně nevidím a skoro nemůžu dýchat. To už je mi však jedno. Podívám se před sebe a vidím svoji slabost. Slabost pro to všem pomáhat, proboha jak já jsem byla blbá, to snad ani není možné. Ale je, asi je , když sedím u útesu a dívám se z něj na oblohu, kterou začínají pokrývat husté mraky. Plynou si po obloze tak klidně a mírně, toužila bych také být takovým svobodným stvořením. Moje rty se zase skřiví do úsměvu a já před sebou uvidím dívku, dívku jež byla pro mně vším. Považovala jsem ji za sestru a ona si ze mně udělal podložku na boty, podložku, kterou vyhodila. Měla spousty jiných přátel, ale já ji považovla za sestřičku, ona mně údajně také.
V poslední době tomu tak nebylo, vypadalo to jako bych ji už nezajímala, jako bych už pro ni nic neznamenala, jako bych byla nic. Byla jsem jak debil, nic mi neřekla, všechno bylo jedno, nic jsem vědět nemusela, všechno bylo jedno, a když mi něco řekla vzápětí litovala, že mi to řekla a přesto to ostatní věděli, povzdechnu si. Já jsem byla pro ni jen kamarádka,ale ona pro mně ta nejdůležitější osoba na světě. Důležitější než rodina, prostě ta nejdůležitější a ona ze mně teď udělala debila. Kvůli ní jsem udělal všechno co bylo v mých silách a ona ze mně akorát idiota. Prudce jsem se zvedla.
Přešla do stromu a dala do něj pěstí, fyzickou bolest už nevnímám, už mně nic nebolí. Stroupnu si na okraj útesu a podívám se dolů. Poté se můj pohled přesune k obloze. Zafouká vítr a já zvednu mobil. Zavolám své nejlepší kamrádce. Vypadá to jako bych ji otravovala. Jako bych byla na obtíž, to já jsem ale pro všechny a celý život, už mně to ani nepřekvapuje. Rozloučím se s ní. Syanora, řeknu a ona ani netuší, že je to poslední sbohem, které z mých úst slyšela. Mobil hodím do trávy, naposledy se na svůj milovaný přístroj podívám, byl mi v posledních týdnech jedinou útěchou. Stoupnu si jen na okraj a udělám krok vpřed.
Cítím jak moje tělo protíná vzduch. Už jsem blízko, blizoučko od svobody. Od osvobození od všech problému. Jsem možná slabá a srab, ale nemohla jsem jinak. Pak už ucítím jen tvrdý náraz. Dýchám ztěžka a slyším jako moje srdce pomalu a námahavě bije. Teď už není čas na lítost, na sny, všechno je totiž pryč.
Pryč kvůli lidem, kteří byli sobečtí a dohanli mladou dívku, tak daleko. Snažila se být pro všechny oporou a všem se přizpůsobit, snažila se být dokonalá, mít je všechny ráda. Každý jejich smutný pohled je bolel. Když ona potřebovala pomoc, nikdo tu pro ni nebyl, jako ona pro všechny.
Cítím poslední nádech, moje srdce si udělá poslední tlouk a já zavírám oči a očekávám, co bude dál, snad už bude konec mého trápení. Usměji se a doufám, že tam na mně čeká něco lepšího než tady.
Mám vás ráda, bleskne mi hlavou polsední myšlenka a já umírám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shizuma Kyoshi Shizuma Kyoshi | Web | 16. ledna 2011 v 10:36 | Reagovat

ahojky mate u me diplomek!! :))

2 Tsubaki Tsubaki | Web | 16. ledna 2011 v 17:18 | Reagovat

smutné,ale krásné

3 Anmee Anmee | Web | 17. ledna 2011 v 16:01 | Reagovat

jako vždy... se na to někdy podívámˇˇ

4 Saki-san Saki-san | Web | 17. ledna 2011 v 17:00 | Reagovat

U mě jsou výsledky třídění SB tak se mrkněte:-)

5 Shizuma Kyoshi Shizuma Kyoshi | Web | 17. ledna 2011 v 17:10 | Reagovat

na diplomek treba Kelpie z Hakushaku to yousei!! :))

6 Raven Madison *SB* Raven Madison *SB* | Web | 18. ledna 2011 v 14:00 | Reagovat

nádherne...síce smutné a bolestivé ale inač úžasné :)

7 Hinatka Hinatka | Web | 18. ledna 2011 v 16:41 | Reagovat

mam sa super len ta skola ma ubija a ty co? :D

8 Hinatka Hinatka | Web | 18. ledna 2011 v 20:15 | Reagovat

no asik tak :D koli ludom :D:D:D

9 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 26. června 2011 v 15:19 | Reagovat

Ne ne ne ne ne!!! NE!!! Já nesnáším badends a depresivní věci! Ksakru! xD

Hej, jak to děláte, že něco tak depresivního umíte napsat? Mně se to prostě nedaří. Já to neumím. Nejde mi to. I kdybych sebevíc chtěla, přijde Zoubková víla a Dr. Zloun a udělají z toho totální frašku/parodii/komedii/grupáč. Já prostě badends neumím psát a ani je neumím číst.

Ale líbí se mi, jak píšeš. Což je dobré. xD Jó, totálně si jdu přešíst další... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama