Blood tears

21. ledna 2011 v 13:05 | Vyšinutá yaiostická jashinistka Kiruška xD |  One-chapter
Anotace: Tahle povídky byla původně napsána do soutěže. Ale nevyšléo to, tak snad se bude líbit, alespoň vám. Je to takové krátké psychopatické povídání xD




Bylo jasné slunečné zimní ráno. Všude kolem jemně poletoval sníh a přykřívka zářivého sněhu pokrývala veškeré okolí. Ledová pokrývka ležela snad úplně všude. Čístý a jasně bílí sníh se třpytil v ranním slunci. Zdálo se jako by tato jasná křyšťálová přikrývka pokrývala celé okolí. I když tento znak čistotu nebyl všude jasný a bílý...

Ostr ranní slunce osvítilo i parčík v jednom malém městě. Uprostřed parčíku stálo děvče. Mělo albastrově bílou pokožku, jež ostře kontrastovala s jejími uhlovitě černými vlasy vlníc se jí do pasu, které nyní vláli v jemné větříku. V velkých blankytně modrých očí se nyní leskla krvežíznivost a touha, touha po pomstě. Dívenka tam stála a sníh kolem ní nebyl křyšťálově čistý nýbrž krvavě rudý,byl rudý od krev. Od krve lidí, jež leželi kolem ní. Ležela kolem ní spousta těl. Všechno to byli lidé tolik nevinní, tolik laskavý. Každý kdo se k dívce přiblížil byl okamžitě mrtev. Měla v ruce katanu, katanu z níž odkapávala krev. Ta životně důležitá tekutina, právě dopadala z jejího meče na čistý sníh, na jehož konci vlála rudá stuha, stuha barvy krve...

,,Liss! Lisso!"zatřásla se mnou má sestra. Zprudka sjem se posadila na postel a podívala se do jejího starostlivého obličeje. ,,Jsi v pořádku, zase jsi křičela."řekla mi tím svým jemným hlasem,jež mně vždycky uklidnil. Její smaragdové oči se na mě dívaly a sklopila pohled k pokrývce. ,,Už zase ten sen?"zeptala se mě jako skoro každé ráno. Ten hnusný sen se mi zdával skoro každou noc. Byl neuvěřitelně živý a docela mě děsil. Nemohla jsme kvůli němu usínat a pokud se mi to povedlo zase se mi zdál. ,,Jo, ale to je v pohodě."zamumlala jsem a snažila jsem se nemluvit vystrašeně. Moje sestra mi setřela z čela pot a podívala se na mně. ,,Opravdu Belli, jsem v pořádku."přesvědčila jsem ji nebo spíš jsem se o to snažila. Podívala se na mě a zjevně zjistila, že lžu. Stejně jako vždy, když jsem jí lhala. ,,Liss, to bude dobré. Zlepší se to, uvidíš."konejšila mně. Bella byla mojí o hodinu a půl starší sestrou. Vždycky byla hrozně hodná a starala se o mně, protože já toho prý nejsem schopná.
,,Liss za chvilku musíme do školy."řekla mi Bella a zvedla se z postele. Na stole mi jako každ ráno nechala skleničku. Vzala si tác a ručník. Pomalu mířila ke dveřím. ,,Neboj všechno bude v pořádku." řekla a usmála se na mě. Vstala jsem z postele a prohrábla jsem si své dlouhé vlasy a vzala do ruky skleničku. Vypila jsme její obsah. Chutnal jako vždy báječně. Sestřička mi každé ráno donesla můj milovaný jahodový džus. Mrkla jsem na hodiny a rychle jsem skočila do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu. Oblékla jsem si na sebe své oblíbené džíny a na sebe volnou mikinu.
Jako vždy jsem třískla dveřmi a seběhla dolů ze schodů. S Bellou jsme obývali jedno patrový domeček a já si přivlastnila horní patro. ,,Liss odpoledne jdu do nemocnice. Oběd máš v lednici a nic nevyveď."řekla mi Bella při cestě do školy. Podívala jsem se na ní a ona se usmála. ,,Slečnu na hlídání mi nechceš pořídit?"poznamenala jsem sarkasticky. Mojí sestru to už nevyvedlo  míry a jen se na mně usmála. ,,Mám o tebe jen strach. Buď hodná, prosím."poprosila mně Bella a já jí jako vždycky přikývla. Usmála se obě jsme pokračovali do školy. ,,Tak se měj."rozloučila se se mnou a objala mně. ,,Mám tě ráda."řekal jako každé ráno a už běžela do své školy.
Já jsem chodila na právnickou školu, kdežto ona na zdravotní. Proto skoro každé odpoledne trávila v nemocnici, bal jsme zvyklá. Zhluboka jsme se nadechla a vstoupila jsem do třídy. Tam mně jako vždy přivítal posměch a smích ostatních. Nemůžu říct, že jsem úplný outsaider, ale lidi domně s radostí rejpali a já byla natolik pitomá, že jsme si to nechala líbit. Prostě příliš hodná a laskavá na to abych se bránila. ,,Hele šprt přišel."ozvala se moje spolužačka. Jmenuje se Kate a s radostí si na mně vybíjí svůj smutek nebo se jí něco nelíbí. Kdysi jsme věřila,že bychom mohli být kamarádky. Ahoj." pozdravila mně druhá dívka. ,,Ahoj."opětuji její pozdrav a posadím se vedle ní na svojí milovanou židli a připravím si věco na hodinu.,,Co jsi včera dělala??"zeptala se mně má sousedka. Jmenuje se Lonien a když do měn rýpou ona se k nim přidá. ,,Že se ptáš, šprtala se." předežene chlapecký hlas, který bych vymazala z povrchu zemského. ,,Jak to ty můžeš vědět?"utrhnu se na něj poněkud ostřeji než normálně. ,,Co ty bys jinýho dělala než ležela v knížkách."odpověděl mi mladík a sladce se na mě usmál. Toto byl strůjce mého neštěstí Daniell. On začal do rýpání do mně a chvílemi si myslím, že to přerůstá v psychickou šikanu. Nechávám to být a nijak se o to nezajímám. Občas si tak přmítám, jaké by o bylo je připravit o život. Jaké by to bylo vzít jim ty jejich bezcenné životy. Chtěla bych, aby také trpěli, jako nyní trpím já.
Protáhnu se a složím si věci. Po někonečných sedmi hodinách utrpého poslouchání rádoby vtipných narážek na mě, můžu konečně jít domů. Vyjdu před školu a zahlédnu Daniela, Kate a Lonien, jak stojí před školou a něco si špitají. Chci kolem nich jen proklouznout. ,,No honem utíkej si jít zase lehnout do knížek." ozval se Danielům posměšný hlas a já se odmítala k tomu vyjadřovat a chtěla jsem jen odejít. ,,Utíkej ty naše lesbičko za svoji lesbickou sestrou." usmála se na mně Kate. Do měn ať si rýpají, ale moje sestru nechají na pokoji. ,,Nechte toho." řeknu prosícím hlasem a chci se kolem nich jen protáhnout. ,,Už se nemůžeš těch knížek dočkat."vysmál se mi Daniel.  ,,Nech mě na pokoji."řekla jsem mu. ,,Nech toho šprte."řekl mi a všichni tři se začali smát. Chytla jsem Daniela pod krkem a narazila jsme ho na zeď. Zmáčkla jsem mu krk a on zalapal do dechu. ,,Nech mně na pokoji."zavrčela jsem a zmáčkla mu krk ještě víc. Když jsem zaslechala jak všichni vyděšeně lapali po dechu. Všechno jsem najednou uviděla zastřeně.Pustila jsem ho a nevěřicně jsem se na něj podívala.
Prudce jsem se otočila a rozběhla jsem se pryč. Běžela jsem městem a ldi nevnímala. Jenj jsem se od nich chtěla dostat co nejdál. Když držela Daniela pod krkem, měla jsem chuť se zakousnout do jeho krku. Měla jsem chuť ho zabít. Doběhla jsem k parčíku. Byl obmotán policejními páskami a já je bez starosti přelezla. Před několika desítkami let se zde stalo velké neštěstí. Obrovská masová vražda. Vrah zabil několik set lidí a pak bee stopy zmizel. Od té doby jej nikdo neviděl a nikdo o něm neslyšel.
,,Vracíš se na místo činu, Kiro."zaslechla jsem za sebou chladný hlas. Zprudka jsem se otočila a zahlédla muže. Měl na sobě kápi a já mu neviděla do obličeje. ,,Já jsm tu nikdy nebyla, pane."řekla jsem klidně a podívala jsem se na strom. Už tam nebyl, ohlédla jsem se doprava a pak doleva. Stál asi pět metrů přede mnou. Uskočila jsem. ,,Copak ty si  nevzpomínáš, Kiruško."řekla mi znovu, znova mně oslovil tím jménem. Neznala jsem ho, nebylo mi nijak povědomé. ,,Já se nejmenuji Kira. Mé jméno je Lissa."představila jsem se a podívala jse, se na onoho muže. Ten se usmál a podíval se na mně. ,,Copak ty si nevzpomínáš. Před 97 lety jsi tady zabila 729 lidí. Zabila jsi každého, kdo se k tobě přiblíž."řekl mi a já ala pala po dechu, vytřeštial jsem oči a nevěřícně jsem se na něj podívala. Ne to bych nikdy neudělala. ,,Ne, to bych nikdy neudělala."zašeptala jsem nevěřícně. ,,Ale ano udělala. Byla jsi hnána po pomstě svých rodičů, které jsem ti zabil. Zabíjela jsi, zabila jsi každého. Všechny ty nevinné lidi jsi zabila ty. Byla jsi vzteky bez sebe. Byla jsi mimo své smysly. Toužila jsi po krvi, toužila jsi po smrti. Kiro Leen Lawliet."říkal ten muž a já se svezla na kolena. Muž ke mně přistupoval. ,,Ne prosím, to neříkejte." zašeptala jsem zoufale. Byla jsem zoufalá. ,,Vzpomínej. začalo to moji snoubenkou. zabila jsi ji touhle katanou. Bylo ti pět."řekl a já byla jetě zoufalejší. Nepamatovala jsem si svoji minulost, ale tohle bych neudělala. ,,Tohle já bych neudělala, prosím."šeptala jsem a muž se ke mně přibližoval. Pomalu, ale jistě jeho kroky mířili ke mně. Přišel, až ke mně a já si zakryla hlavu rukama. Bála jsem se. Najednou jsem zaslechla jak vedle mně něco zabodnul. Podívala jsem se na tu katanu. ,,I kdybych to byla já, tohle by pětileté děvče nedokázalo."řekla jsem tiše a muž se na mně podíval. ,,Máš pravdu. Lidské mladě by tohoto nebylo schopna. Ty jsi však upírka."řekl a podíval se na mně. ,,Lžete. Upíří se živí lidksou krví a nesmí na slunce!"vykřikla jsem a podívala jsme se do jeho temně fialových očí. ,, A co myslíš, že jsi každé ráno pila. Proč myslíš, že ti ve slunečních dnech bylo špatně a bylo ti slabě. Svoje upírské chopnosti jsou potlačeny."řekla mi a já si prohlédla katanu s rudou stuhou na jejím konci.
Najednou jako by ve mně veškerá má minulost ožila. Všechno jsem to viděla, jako by to byl nějaký film. Proboha já jsme byla upírkou a zabila jsme všechny ty lidi. Všichni jsou mrtví a to jen kvůli mně. Moje dlouhé havraní vlasy vlníc se mi do pasu vlály ve větru. ,,Ne to ne."mumlala jsem a z mých blankytných očí tekly slzy. Dopadali na zem a já se rozvzlykala ještě víc. ,,Ale ano, můžeš za smrt všech těch lidí."řekla mi a já tomu pořád nechtěla uvěřit. ,,A nyní je čas v tobě zase tu zrůdu probudit."řekl mi a znova se ke mně přibližoval. ,,Prosím, ne! Proč!"nevěděla jsem an co se zeptat dřív. ,,Už tu byla nuda, chce to další zábavu."řekl a přibližoval se ke mně. ,,Ne! prosím ne!"vzlykala jsem a on na měn nedbala pořád se ke mně přibližoval. Přišel ke mně a bodnul mně svou katanou. Z těla mi vytékalo jen málo krve a já si začala připadat čím dál silnější, čím dál krvežíznivější.
Zvedla jsem se ze země a vyndala svoji katanu ze země. Začala jsem zase toužit po krvi a po lidských obětech. Chtěla jsem, aby on zemřel a s ním všichni v okolí. ,,Zemři."řekla jsem chladným hlasem a vyrazila jsem proti němu. Nestihnul se mi vyhnout a má katana skončila v jeho těle. Vytrskla z něho krev a já ji nabrala na prsty. Olízla jsem si je a ta krev chutnala báječně. Nahnula jsem se nad jeho umírající tělo. Vzala jsem ho do náruče a zakousla jsem se do jeho krku. Ta sladká tekutina zaplavila moje hrdlo. Asi v sobě sebral zbyteki své síly a odstrčil měn od sebe a udělal mezi námi bezpečnou zónu. ,,Tak jednoduché to mít nebudeš."řekl a začal se hnát městem, šla jsem za ním. Bez milosti jsem zabila každého, kdo mi stál v cestě. Oběhl město a já se na něj vražedně dívala. ,,Není nic schopno tě zničit."usmál se a já probodla jeho tělo, tentokrát přesně do srdce.
,,Nic, kromě mně."ozval se za mnou hlas mé sestry. Stála tam a dívala se na mně. Další oběť, která se dá zabít. Bella seskočila ze stromu. ,,Proč jsi to udělal. Víš jaké to bude mít následky."řekla rozzlobeně Bella. To bylo poprvé co jsem ji slyšela mluvit tak ostře. ,,Je to zábava vidět ji zabíjet. Zabíjet, jako psychopata.."zasípal a usmál se na mně. ,,Ty idiota. Nejdřív nám zabiješ rodiče a tohle v ní probudíš a nyní jsi udělal to samé. Ti lidé byli nevinní."křičela Bella a dívala se přitom na mně. ,,Je to nádherný psychopat." zasípal muž a moje sestra se na mně vrhla, lehce jsem se jí vyhnula. Zaútočila na mně se svou katanou. Chtěla mně jí zasáhnout, ale já jsem se jí snažila uhýbat. Byla jsem rychlejší, ale Bella zase o něco mrštnější. Náš boj byl jako divoký tanec šelem. Najednou mně chytla za ruku a katana z níž jí odkapával krev, polde pachu její, mně zasáhla. ,,Omlouvám se, sestřičko."zašeptala a její katana projížděla mím srrdce. To mně rozzuřilo, začala jsem toužit po zabíjení a krvi ještě víc. Roběhla jsem se proti ní a ona mně probodla, zasáhla moje srdce a já klesla na kolena. ,,Miluji tě sestřičko."zašeptala a v očích se jí leskly slzy. S dunivým zvukem spadlo moje tělo na zem a ona ke mně poklekla. Její slzy dopadali na mé tělo. ,,Omlouvám se. Ale jinak to nešlo. Prosím promiň."šeptala a já neměla sílu jí cokoliv říct. Má víčka pomlau ukryli moje vražedn oči do zapomnění. Z posledních sil jsem ji chytla za ruku a ucítila jak namíhavě bije moje srdce a plíce nabírají poslední doušky kyslíku. Tak tě miluji sestřičko...

Epilog
Jsou to už stovky let co mladá dívka, jež byla dohnána k šílenství zemřela. Její sestra, též upír se s její smrtí nikdy nevyrovnala. Už jen to, že ji musela zabít ji stálo mnoho sil. Vraždy dalších stovek lidí nebyli veřešeny, to protože je spáchala ona. Ona. Dívka, jež byla psychopatkou. Ona, jež zabíjela, protože toužila po pomstě. Ani ona sama to nevěděla. její srdce však chtělo jen jedno, zabít onoho muže, aby byla pomstě smrt jejích rodičů. O život přišlo mnoho nevinných lidí, ale ona nelitovala. Jak si v hloubi duše přála, byla její sestra šťastná.Má dcerku, jež jakoby z oka vypadla její sestře. Její jméno je také Lissa.
Mladá žena stojíc u náhrobku. Její vlasy jí dosahují jen po ramena. Po smrti své sestry si je dala ostříhat. Ve smaragdových očí se leknou slzy. ,,Omlouvámse. Jediné co si přeji, je aby jsi mi odpustila."zašeptala žena a její slzy dopadali na lesklý náhrobek. Náhrobek stojí v místě toho neštětstí a tato žena k němu chodí skoro denně. ,,Liss prosím odpusť."šeptala žena každý den. Lidé se na ni divně dívali, ale ona je nevnímal. jediné co chtěla, aby jí její sestra odpustila, to že jí musela zabít. Podívala se na blankytnou oblohu, oblohu jež měla barvu očí její sestry. Zničeho nic zafoukal prudký vítr. Rozcuchal prameny jejích havraních vlasů a na náhrobek dopadl malý ohořelý lístek. Byla na něm čtyři slova.
Odpuštím ti. Mám tě ráda.

Žena se svezla na kolena a úlevně se rozplakala. Seděla na zemi a plakala. Plakala vědíc, že ji její mrtvá sestra má ráda i po tom co udělala. Její jediná myšlenka:Taky tě mám ráda, sestřičko. Navždy.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shizuma Kyoshi Shizuma Kyoshi | Web | 21. ledna 2011 v 15:08 | Reagovat

pekne .. :)))

2 Anmee Anmee | Web | 22. ledna 2011 v 8:24 | Reagovat

d-d-d-docela  dlouhý *polknutí*

3 Tsubaki Tsubaki | Web | 23. ledna 2011 v 17:37 | Reagovat

krásné
P.S. vracím se! díky,že jsi mi pomohla otevřít oči :-)

4 Rosesaki loWes esbé :3 Rosesaki loWes esbé :3 | Web | 25. ledna 2011 v 14:59 | Reagovat

Krása :)

5 Kayleigh McCamyo Kayleigh McCamyo | Web | 26. června 2011 v 15:21 | Reagovat

Oh... sakra. Doprdele. Doprdele... Málem jsi rozbrečela i Dr. Zluna. A to už je co říct. Tywe, os asi byla v parádní depce, co...?

6 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 6. července 2011 v 23:16 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama